@ZábojMarek
Nastala doba digitální. Asi takto by se dalo popsat období, jež právě zakončuje svůj rok číslo jedna. A i když první počítač lze s úspěchem datovat do období druhé světové války a odvážnější hypotézy mohou jít v letopočtech ještě mnohem dál, není mezi námi asi nikdo, kdo by mohl tento zlomový okamžik přehlédnout. Už dávno předtím na nás útočili všechny ty e-maily, e-shopy, mobily, Skypy, informační systémy, a ostatní digi věci. Jenže teď nastala doba, kdy se museli stát naší první volbou.
Ze začátku to bylo možná větší dobrodružství, než bychom si sami přáli. Užívání některých aplikací jsme odkládali co nejdéle to šlo, ale nakonec jsme většinu z nich zařadili na seznam úkonů běžného dne. A nejen to. Občas dokonce zjišťujeme, že je to po čertech elegantní řešení.
Vyžaduje od nás přenastavení svých zaběhnutých zvyklostí. Neprat se s pocitem, že v tomto světě si nejsme tak docela jistí. Občas se nám vytratila bývalá efektivita a velmi často nám chybí osobní interakce.
Ano, je to změna vpravdě epochální. Je to jako učit se léta abecedu a najednou otevřít první knížku. Teď už to není louskání písmenek, nyní je to objevování příběhů. Každý odstavec, každý obrázek, každá nová postava, každá další stránka může z padoucha udělat hrdinu a naopak.
Je to opravdová jízda a je třeba se pevně držet. Nohy dát na stupátka a začít tomu věřit. Šlapali jsme dlouho na vysoký kopec a teď si bezmezně užíváme jeho druhou stranu. Kam to vede? No přeci dál. Je to bezpečné? Zatím stejně jako vše, co děláme poprvé. A poprvé je vždy výjimečné. To je to, co si naše paměť uloží napořád. První rok doby digitální. Připomíná vám to dějepis? No zajisté.
Stejně jako doba kamenná má svůj pazourek, doba železná má svůj meč, tak doba digitální má svůj počítač s obrazovkou a v něm prostor pro další a další příběhy.